Pár postřehů k malování stěn a stropů v interiéru

Pravděpodobnost, že by se na našem blogu naskytnul čtenář, který si nikdy nezkoušel sám vymalovat místnost v bytě, není příliš velká. Zatím jsme totiž publikovali články pro řekněme "odrostlejšího" amatéra, který už ledasco sám zkusil. Téma malování bytu je ale rozsáhlé a než se pustíme do větších akcí, jak praví klasik, je potřeba položit nějaké základy, ke kterým se později můžeme v odkazech vracet. Jak tedy vymalovat místnost v bytě interiérovou barvou?


Při malování interiéru bytu nebo domu máme na výběr z několika technik, které mají každá svoje specifika. U podmínek, se kterými se můžeme setkat, rovněž mohou nastat specifické situace, se kterými se musíme vyrovnat. Budiž tento článek tedy shrnutím všeho, co Vás může při malování potkat, nebo i zaskočit. Jako člověk s pověstí šikovného malíře totiž sem tam budete muset pomoci kamarádům a tam vážně nevíte, do čeho jdete - lepší je tedy být připraven

Nástroje pro malování v interiéru

Vznešeně řečeno. V podstatě se nám jedná o použití tří nejčastějších metod - malování válečkem, malování štětkou a stříkání tryskou. V drtivé většině případů dnes převažuje malování válečkem, které vyžaduje nejméně cviku a práce s ním je rychlá. V některých situacích ale váleček nedává optimální výsledky a byla by lepší štětka nebo stříkání tryskou. Povíme si o tom, proč a jak se rozhodnout pro jaký nástroj.
 

Malování válečkem

Na plastovém středu ve tvaru válce na násadě je natažený chlupatý návlek, který do sebe vtáhne barvu, a který se otáčivým pohybem otiskuje na zeď a další plochy, kterých se dotkne. Proti klasické štětce se tedy nemaluje tahem, ale jakoby přiložením, což má řadu výhod. Zejména tu, že ve výsledné malbě neuvidíte právě zmíněné tahy, naopak si vytvoříte na zdi velice homogenní barevnou plochu s lehce strukturovaným povrchem. Že má toto otiskování i svoje rizika, nemusím myslím připomínat. To si napíšeme později.
 
Takto vypadá nejlevnější malířský váleček s držadlem a mřížkou. Váleček nejspíš vyhodíte, ale držadlo použijete opakovaně a mřížku po umytí také. Na jednorázové malování naprosto dostatečná výbava
 
 
Dražší a kvalitnější válečky mají mnohem homogennější chlupy připomínající froté, roste v nich také podíl přírodního vlákna proti umělému. Tento typ válečků po umytí s úspěchem použijete opakovaně. Pozor jen na válečky na venkovní fasádu, někdy je okem nerozeznáte.
 
 
K malování válečkem potřebujete samozřejmě váleček s držadlem. Nebojte se zeptat na prodejně, jaký typ válečku by se Vám hodil, divili byste se, kolik je jich druhů, a jak snadno si vyberete špatný. Obecně platí - čím rovnější omítka bez děr, tím kratší chlup může mít váleček. Když vezmeme opačný extrém, omítky na fasádě, pro ně se vyrábí válečky s chlupy dlouhými, ty ale do interiéru nedoporučuji, protože zbytečně zvyšují spotřebu barvy. Další rozhodnutí Vás čeká u ceny válečku a jeho kvality. Pokud se chystáte vymalovat jednu místnost a k dalším se nedostanete několik let, nebo po zbytek života, klidně si kupte to nejlevnější vybavení - váleček se syntetickými vlákny, co tak trochu připomíná bílou vatu. Namalováním jedné místnosti se spolehlivě zničí tak, že ho vyhodíte, ale cena v desítkách korun Vás nebude bolet. Přirozeně pokud se chystáte malovat víc místností, nebo více barvami, kupte si válečky dva nebo tři (stačí jedna rukojeť!!), protože z tohoto typu válečku se velmi špatně odstraňuje barva a mohli byste si udělat šmouhy. U rukojeti pozor na průměr železné osy, nejčastěji se vyrábí podle velikosti válečku ve dvou tloušťkách a ty jsou spolu nezaměnitelné.
Barvu máme nejčastěji nalitou v hranatém nebo oválném kbelíku a na stěně kbelíku máme mřížku. Váleček ponoříme do barvy celý a několikrát s ním přejedeme přes mřížku, čímž z něj vymačkáme přebytky, které by jinak mohly zbytečně skončit na zemi. Nikdy nemalujeme namáčením přímo do kbelíku, ve kterém jsme barvu koupili, a to z několika důvodů - jednak potřebujeme na první nátěr barvu zředěnou, jednak se zbytek barvy, který si třeba budeme chtít schovat, může zkazit, když do něj zaneseme nečistoty z okolí.
Použijeme tedy kbelík prázdný, ideálně od předchozí barvy (pokud nemáte, zeptejte se sousedů, dá se i koupit). Pro první nátěr potřebujeme barvu zředěnou, aby se co nejhlouběji vpila do podkladu a vytvořila tak jakousi penetraci. Druhý nátěr už potom neředíme, nebo jen minimálně. Záleží na jisté osobní zkušenosti a odhadu, který si uděláte praxí.
Při malování válečkem se vystavujeme obecně několika rizikům, které mohou negativně ovlivnit výsledek:
  • Nerovnosti na omítce způsobí, že v nové barvě bude prosvítat stará. Pokud to situace vyžaduje, použijte štětec a opatrně díry zamázněte barvou. Jestli máte ale omítku jako stěnu v prasečáku, váleček pro Vás není optimální nástroj
  • Podélné pruhy - Váleček maluje v pruzích a u okrajů má tendenci nechávat nízké hřbítky barvy, které po zaschnutí vrhají stín. Než získáte potřebný grif při roztírání barvy do stran, věnujte tomuto riziku pozornost, ať nemáte zeď pruhovanou. Zpravidla pomůže přejetí ještě mokré vrstvy válečkem, ve kterém už téměř není barva. Tím se místo s větším množstvím barvy rozprostře.
  • Trhání podkladu a lepení na váleček - noční můra všech malířů, nesoudržný podklad. Sem tam se stane, že se vrstva nebo několik vrstev starší malby odloupnou od podkladu, zůstanou přilepené na válečku, a otisknou se o kus dál. Zejména to druhé nesmíte připustit! Mapy staré barvy z válečku odstraňte prsty a odloupnuté místo buď zamalujte podélným tahem štětkou, nebo pokud je díra reliéfní, počkejte, až malba uschne, a zatmelte ji sádrou, nebo lépe šlehaným malířským tmelem.

Malování štětkou

Malířská štětka má proti válečku řadu výhod, ale vyžaduje i o hodně víc cviku. Pokud cvik chybí, je malba ošklivá a ještě vycákáte spoustu barvy na zem.


Kulatá malířská štětka moderní výroby - je vidět, že se stále používají. Dostatečně bohatý "smeták" štětky zadrží spoustu barvy
 
 
 
 
O něco lepšího výsledku můžete dosáhnout hranatou štětkou - větší plocha, přesnější okraje tahu

 
Před samotným malováním štětku namočte do vody, štětiny musí zvláčnět, jinak se budou lámat a ulpívat v malbě. Její obrovská výhoda je potom v dokonalém pokrytí hrbolaté omítky a snadném přístupu i do dírek a nerovností. Barva se do podkladu perfektně vetře a nabízí se tak i možnost zkombinovat první nátěr štětkou s druhým nátěrem válečkem. Do velkého "smetáku" malířské štětky se vejde hodně barvy a při neopatrném pohybu zápěstím se stejně velké množství barvy ocitne na zemi. Štětka také kvůli riziku zanechání viditelných tahů vyžaduje malování důsledně v jednom směru, nejčastěji tedy shora dolů na stěnách a od kolmo k oknu na stropě. Pokud Vás napadne malovat šikmými a křížícími se tahy, dosáhnete často toho, že Vám ze štětky vypadnou nějaké žíně a zůstanou v malbě na věky věků.
Zatímco váleček umožňuje nasazení teleskopické násady a malování stropu bez žebříku, u štětky si toto dopřát nemůžete a tak Vás čeká horolezecká vložka.

Stříkání tryskou

Nejlepších výsledků však navzdory nejrozšířenějším metodám dosáhnete pomocí tlakové nádoby a trysky. Souprava se dá levně koupit, ale také třeba půjčit, a určitě to stojí za zkoušku. Stříkačku je možné použít ruční (s ručním tlakováním), nebo pistoli s kompresorem. Důležitá je příprava a výběr barvy - některé typy by Vám mohly zanést trysku a tak je opět potřeba se dobře poradit na prodejně.
Při stříkání se nadělá relativně nejvíc nepořádku, přece jen barva letí vzduchem a kapičky se budou od zdi trochu odrážet. Vyžaduje to také lepší oděv, roušku na obličej a lepší zamaskování interiéru bytu. Rozhodně pistoli nebo trysku doporučujeme při malování velkých ploch, například při vymalování celého bytu před nastěhováním, nebo velkých místností v době, chodeb, sklepů a tak. V případě, že Vás čeká jeden pokoj a máte na to s bídou jedno odpoledne po práci, sáhněte radši po válečku.

 
Stříkání barvy s pomocí kompresoru. Na pohled balada, ale kdo to zkusil ví, že to vyžaduje cvik a dobré oblečení.
 

Žádné komentáře: